Změna je život

Jsem si 100% jistá, že už vám někdo napsal, nebo alespoň naznačil, když byl s váma, že jste se změnili. Předhazujou nám to, kdy se jim to jen hodí. Mají poznámky k našemu chování a k našim názorům. Říkají ´změnila ses´ , ´kdysi jsi byla jiná´, ale neuvědomují si, co za tím stojí. Problémy v rodině? Špatné vzpomínky? Nefungující vztah? Šikana? Nebo to může být ve většině případů dospívání. Už nám není 7 a nekoukáme na Kim Possible a není nám ani 12, abychom si hráli barbie hry. Dospíváme, dospíváme sice strašně rychle a naše chování se mění, stejně tak jako se mění naše názory, postoje a vyjadřování. Stávají se z nás zodpovědnější osoby s jiným charakterem a postojem k určitým věcem. Ano změnila jsem se, ale to je dobře no ne? Opravdu by jste chtěli před sebou vidět holku, která je povahově stejná jako před 5-ti lety? Myslím, že nechtěli. Měním se pořád, den za dnem jsem zase o kus dál a trochu jiná, stejně jako ty, on, támhle ten nebo ta vzadu. I ti co nás soudí, byli stejní a taky se měnili, zjišťovali nové věci a poznávali sami sebe. Snaží se nás hodnotit, podle našeho postoje k nim. Když řekneš, co si myslíš, jak to cítíš a co vidíš, tak neví, co na to říct, a proto použijí klišé ´změnil ses´. Rozhodně si nebudu ve svých skoro 16-ti letech, myslet to, co jsem si myslela v 7 nebo 12. Změny jsou fajn pro nás, pro ty co se mění a poznávají se. Změny začínají být problém pro naše okolí a hlavně lidi v něm. Já osobně jsem ´změnila ses´ slyšela asi tak tisíckrát. Buď od rodičů, lidí na asku nebo kamarádů. Ale víte, co? Netrápí mě to. Opravdu mi to netrhá žíly a ani mi to nepřivádí infarktové stavy. Změnila jsem se, měním se a měnit se budu v průběhu života pořád. Za 10 let budu zase jinde a opět uslyším ´změnila ses´, nebudu mít možná stejné názory jako teď nebo si nebudu přát mít kolem sebe lidi, které mám u sebe nyní, ale to je součástí života a každého z nás, si myslím. Takže nebuďte pořád stejní, měňte své názory a nebojte se toho, na konci si řeknete, že to za to stálo.

Představivost

Každý už si musel někdy, něco představovat. Ať jsi holka a představuješ si dokonalé rande při svíčkách někde v luxusní restauraci s výborným jídlem a panem dokonalým. Nebo si kluk a představuješ si svůj první sex jako z porna, že příjdeš k holce a ta se na tebe vrhne a ´vyšuká´ z tebe duši. Taky můžeš být 7 letá holčička, která si představuje svoji budoucnost moc růžovou, než jaká doopravdy je. Já si taky představovala hodně pěkných věcí a pořád představuju, akorát je pak hodně těžké se vrátit do reality a smířit se s ní. Často si představuju, jaká bych asi byla, kdybych zůstala u bývalého, jestli bych byla stejně upřímná a držkatá, jaká jsem teď a jak to umím a nebo jestli by mě zkrotil, jak to on uměl. Taky často přemýšlím nad tím, kde bych byla nebýt mých chyb, které jsem udělala, nebo jsem díky nim někomu ublížila. Občas taky přemýšlím nad ´dokonalým´ klukem, jak asi může vypadat si řeknete. Vysoký, potetovaný, černovlasý, se zvýrazněnými žílami, vyrýsovaným obličejem, zelenýma-modrýma očima, božím úsměvem a bad pohledem? Ano tak nějak si ho představuju. Jsem náročná, nebudu říkat že ne, ale zase to je jedna z představ, která se z 60% neuskuteční, ale pořád tam těch 40% je. Každý si pořád něco představuje ať je to lepší známka z matematiky, lepší vztah nebo třeba vysoce postavena kariéra. Koukneme se na zprávy a vidíme tam fotbalistu, který vydělává 20 mil. A nějaký 48 letý chlap si představí, že by na jeho místě mohl být on, kdyby neskončil s fotbalem v 17. Koukneme na net a vidíme vyhublou modelku, která se prochází na prestižních molech v Paříži, nosí oblečení světových návrhářů, je slavná, vzorem sta tisíců holek a na kontě má miliony. Článek o její kariéře si přečte 30 letá žena v domácnosti a tluče se do hlavy, proč ona v modelingu nepokračovala a po porodu zůstala doma. Všude kolem nás jsou lidé, kteří jsou výš, mají se líp, jsou něco víc a my si můžeme jenom představovat, jak by bylo nám v jejich kůži. Nebo si můžeme stanovit cíle a říct si, že to dokážeme taky, že taky budeme výš a dokážeme toho spoustu, jenom stačí věřit a makat na sobě. Výsledky se po čase dostaví.

Septum, Smiley, Helix... Co to je?

Už když mi bylo asi 13, tak jsem strašně chtěla piercing. A tím se dostáváme k tomu, co to Septum, Helix a Smiley je, jsou to všechno piercingy. Strašně hodně lidí se mě ptá, jestli to bolí, jak moc to bolí, jak se to hojí, jestli to nemá nějaké nebezpečí nebo kdo to dělal. A proto jsem se rozhodla po delší době na svůj blog o tomhle něco napsat. Takže pokud plánuješ jeden z těchto pierců, nebo tě jenom zajímá jak to s ním chodí, tak ti přeju příjemné čtení. :)

Helix
Co to je?
Helix je vlastně piercing v chrupavce ucha. Já si ho dělala nedávno asi 5 měsíců zpět a pořád ho dost cítím a někdy, když si špatně lehnu, tak jemně štípne ale žádná velká bolest. Většinou se hojí 6-10 měsíců, ale nesmíte ho vystavit nějaké velké špíně, prachu atd. Ale to si myslím, že je jasná věc. :)
Ano jak už jsem zmiňovala, tak jsem si ho dělala sama a popravdě, když jsem četla příspěvky ostatních, kteří si to nechali udělat a zaplatili za to, tak s tím nebyli moc spokojeni, protože je celý týden to ucho bolelo, bylo horké a cele opuchlé. Kdežto já jsem to píchla a bylo to v pohodě, tak nevím asi záleží. Píchala jsem si to kanylou, kterou koupíte v lékárně za cca 6,-
Potřebovala jsem taky dezinfekci, piercing (of course), vatové tyčinky a led.
Nejdřív jsem si přiložila k místu, kde to chci píchnout led a ledovala jsem asi 15 min.
Hodně lidí píše, že to není správné a bla bla bla, ale když si to ´zmrazíš´ tak tě to nebolí
Když jsem ucho skoro necítila :D tak jsem vzala dezinfekci a trochu si ucho protřela, pak jsem vzala kanylu a propíchla si jednoduše místo, které jsem si zvolila, ale abych pravdu řekla, bylo tak rychlé a kanyla projela uchem jako po másle.
Chvíli jsem ji tam nechala a vytáhla, pak začala téct krev, kterou jsem otřela vat. tyčinkama.
Vzala jsem si rychle náušnici a propíchla ucho ještě jednou v místě, kde byla kanyla.
Mě to nebolelo vůbec, ale to je u každého individuální.
Vy můžete použít i kroužek nebo podkovičku, pokud by jste chtěli.
Potom stačí otřít dezinfekcí a dávat si pozor na ucho. :)

Septum
Co to je?
Je to samozřejmě taky piercing, ale pro změnu ne v uchu, ale je v nosní přepážce.
Septum jsem jednu dobu taky měla, ale když přišel začátek školy, tak jsem si ho musela vytáhnout, ikdyž se dá lehce skrýt. Hojí se 6-13 měsíců přibližně, ale musíte si dávat pozor, když smrkáte a musíte si ho čistit. Tento piercing jsem si dělala taky sama jako všechny, které jsem kdy měla. Píchala jsem si to opět kanylou a dál jsem potřebovala vatové tyčinky, vhodný pierc (podkovička nebo kroužek), dezinfekci a led. Nejdřív jsem opět ledovala asi 15 min.
Pak jsem si místo přepážky vydezinfikovala a nahmatala jsem si prsty, kde kanylu píchnu. Potom jsem ji vzala a snažila jsem se to udělat rychle, ale moc to nešlo, jak jsem předpokládala, takže to trvalo dýl a bylo to celkem dost bolestivé. Přece jenom nos je citlivý. Když jsem kanylu vytáhla, otřela jsem krev a snažila se na stejné místo umístit i podkovičku, což se mi podařilo celkem rychle.
Potom jsem jenom místo kolem otřela vat. tyčinkama s dezinfekcí a nedotýkala se toho. :)

Smiley
Co to je?
No takže smiley je další z řady piercingů, které jsem si dělala sama, ale nachází se v uzdičce (pod horním rtem v puse). Je to jeden z nejméně bolestivých, troufnu si říct bezbolestných piercingů. Jelikož uzdička pod horním rtem je strašně tenká, takže není žádný problém v tom ji propíchnout.
Hojí se asi 6 měsíců ( u mě to tak bylo )
Jako vždycky jsem si uzdičku propichovala kanylou a dále jsem potřebovala dezinfekci, vatové tyčinky a podkovičku nebo kroužek. Místo pod rtem jsem si vydezinfikovala a nachystala si kanylu k místu vpichu. Pak jsem kanylou rychle propíchla uzdičku a přitom jsem necítila vůbec nic. :)
Po chvíli jsem kanylu vytáhla a do místa vpichu jsem nasadila podkovičku. Nic složitého byl to jeden z nejrychlejších pierců, které jsem kdy sobě nebo někomu jinému píchla.
Nakonec jsem místo otřela od krve a vypláchla si pusu ústní vodou.
Když máte Smiley, neměli by jste jíst alespoň týden ostrá jídla, mléčné výrobky a dávat si pozor při čištění zubů! To hlavně :)

Takže to by mohlo být vše :)
Všechno co jsem popsala (bolesti,hojení atd,..) se dělo u mě a nemusí to být stejné u tebe, je to individuální :)

Láska? Co je to...

Takže...

Co je vlastně láska? Je to něco na způsob šťastných konců, jako v pohádkách, dramatických zápletek v romantických filmech, nebo je to snad něco jiného? Něco co nedokáže žádný z filmů popsat a musí si to prožít každý sám. Ano, určitě každý z vás zažil něco čemu se dá říkat láska. Například jste měli psa, kterého jste měli od malička a cítili k němu lásku, lásku člověka ke zvířeti. Dalším jasným příkladem je tady rodina, že ano. Ale o této lásce se bavit nechci, chci se bavit o lásce o té opravdové.

Tu kterou někteří nikdy nezažijí a budou si ji jenom namlouvat, pro pocit uspokojení. Často se říká, že v lásce a ve vztahu samotném jde hlavně o důvěru, pochopení a poznání toho druhého. Partner by měl tomu druhému věřit, naslouchat mu a snažit se pochopit co potřebuje, ale v dnešní době tomu tak není a proč? Protože nás bulvár zahrnuje diskuzemi o tom jak má láska vypadat, uvádějí do oběhu filmy s romantickou tématikou, kde se obyčejná, prostá žena zamiluje do bohatého chlapa, který je okouzlen jejím charakterem a pozve ji na rande. Vážně? Opravdu si myslíte, že to tak funguje? Ano ve filmech, kde si herci stoupnou na plátno a odříkají text scénáristy. Pak mají ženy mýlnou představu o mužích a jejich chování. Vyčítají jim to, proč se nechovají jako ti ve filmech, proč nejsou tolik ohleduplní, romantičtí, nebo štědří a zapomínají na podstatu filmu, která není ta, aby si ženy uvědomily, že mají doma nevychované hovado, které se neumí chovat, ale podstatou filmu je zabavit ženy ve středním věku sladkými kecy o tom, co v životě nikdy mít nebudou. Smutné? Pravdivé.

To stejné platí u porna. Většina mužů kouká na porno za záminkou uspokojení, ale taky si uvědomění toho, že to co vidí na monitoru před sebou, nikdy nebudou mít před sebou v posteli. A co muži udělají? Často to svým partnerkám vyčítají. Proč nemůžeš být tak dobrá a ohebná, jako ta v tom péčku ze včera? Měla bys zhubnout, aby se ti to povedlo. Ne to nezkoušej na takový věci si už stará. Fakt? Že vás nebolí huba. Nikdo z nich se, ale nepodíval na klady toho druhého, že ne? Na jejich začátky, na to jak chodili do kina a místo sledování filmu si povídali, na to jak se v noci procházeli a věnovali svou pozornost tomu druhému a byli prostě zamilovaní. Začátky jsou vždycky pěkné a pokud oba chtějí, aby se to nezměnilo a bylo pořád tak pěkné, tak by měli přestat hledat chyby na tom druhém. Ona by se měla zamyslet nad tím jestli je nutné řvát na něho kvůli nesklopenému prkýnku v koupelně, nebo kvůli toho, že se kouká moc často na fotbal. Je to přece taky jenom chlap a každý má svoje mouchy. On by ji měl přestat dávat najevo například to, že přibrala a naopak ji podpořit a zlepšit náladu, nebo by ji neměl hned dát sežrat to, že pro jednou zapomněla umýt nádobí. Je to jenom ženská, která není chodící myčka. Přestaňte se koukat na nedostatky své druhé polovičky a koukejte na ty kladné věci! Určitě jich bude masivně víc než těch chyb, které má. Láska není to, že ji koupíš růže na narozeniny, láska je to, když ji koupíš růže jen tak, protože si šel kolem květinářství a vzpomněl sis na ní. Láska není to, když tobě hraje film Líbáš jako Bůh a koukáš na to, láska je to, když to přepneš na ligu mistrů a necháš koukat pro jednou jeho. Nesnažte se z něj/něho udělat dokonalého/dokonalou, protože pro ty nedostatky, chybičky říkejte tomu jak chcete, ale právě díky nim jsou tak jedineční a proto je milujete. :)